Společenská odpovědnost: V roce 2024 společnost Axonlab podpořila ugandskou nemocnici Namutumba Community Hospital

Rozhovor s Jobem Zilabou, spoluzakladatelem nemocnice Namutumba Community Hospital v Ugandě

 

Axonlab (A): Jobe, řekněte nám, jak jste se dostal až sem. Pocházíte z Ugandy, žijete a pracujete ve Švýcarsku a ve své rodné zemi jste založil nemocnici. Provedl byste nás posledními roky, které máte za sebou? Co byly ty nejdůležitější milníky?

Job Zilaba (JZ): Cesta za založením Namutumba Community Hospital (NCH) odstartovala před několika lety, když jsem pracoval jako sociální pracovník v okrese Namutumba. V této pozici jsem byl v úzkém kontaktu s obyvateli, zejména s ženami a dětmi, a zabýval jsem se otázkami zdraví a vzdělávání. Nejurgentnějším problémem byla úmrtnost rodiček – matky umíraly při porodu, protože v celém okresu s více než 200 000 obyvateli nebyla žádná funkční nemocnice. Přestože jsme vládě předložili návrhy na zřízení nemocnice, nebyl tento nápad nikdy realizován.

Jednoho odpoledne nám začala v kanceláři jedna nastávající matka rodit. Zorganizovali jsme přepravu, se kterou cestovala do 40 kilometrů vzdálené nemocnice v Iganga. Po cestě jedna zkušená matka, která nás doprovázela, zjistila, že dítě je v nesprávné poloze. Jediným řešením byl chirurgický zákrok. Do nemocnice bylo daleko a bylo vidět, jak moc v naší komunitě chybí nemocnice a urgentní péče. Tehdy vznikla myšlenka na Namutumba Community Hospital.

Když jsem o své vizi řekl své matce, která při porodu zažila podobnou situaci, okamžitě darovala 5 000 eur na nákup pozemku pro nemocnici. Komunita přispěla pískem a cihlami, zatímco já jsem ze svého platu koupil cement. Spousta členů komunity se dobrovolně zapojila do výstavby projektu s vyhlídkou na pracovní místo.

V roce 2010 jsem se přestěhoval za svou ženou do Švýcarska. Vizi jsem zůstal věrný, i když panovaly obavy, že se projekt s mým odchodem z Ugandy zastaví. Doufal jsem, že ve Švýcarsku najdu práci a budu tak moct komunitu podporovat ze zahraničí. Neúspěšně jsem rozeslal asi 450 životopisů, téměř jsem to vzdal. Pak mi ale nemocnice Inselspital v Bernu nabídla místo ošetřovatele na jednotce intenzivní péče. Toto místo se stalo zlomovým bodem a já jsem tam mohl investovat svůj příjem do projektu nemocnice v mé rodné zemi.

Cesta však nebyla snadná. Veškerý měsíční výdělek jsem investoval do projektu, napůjčoval jsem si, spustil jsem crowdfundingové kampaně a hledal sponzory ve svých okruzích. Zatímco mnozí můj sen odsoudili jako nemožný, já jsem nepolevil v přesvědčení, že se jednoho dne stane skutečností.

K průlomu došlo, když jsem uspořádal ugandskou večeři a pozval své kolegy z práce. Při této příležitosti jsem dostal svůj první významný dar. Prof. Stephan Jakob, ředitel kliniky, na které jsem pracoval, sám daroval 40 lůžek a později v rámci nemocnice Inselspital koordinoval další dary. S těmito finančními prostředky jsme mohli vybavit nemocnici laboratoří, operačním sálem a nakonec i dvěma ambulancemi. Díky této podpoře jsme mohli v létě 2021 oficiálně otevřít nemocnici Namutumba Community Hospital a už první den bylo ošetřeno přes 1 000 pacientů.

Dnes nemocnice poskytuje zdravotní péči nejen okresu Namutumba, ale i sousedním okresům. Výrazně jsme snížili počet úmrtí rodiček tím, že jsme jim poskytli zdravotnické zařízení v blízkosti dostupné 24 hodin denně, které představuje alternativu k riskantním domácím porodům.

Nemocnice měla také pozitivní ekonomický dopad na komunitu. Nemocnice nepřímo vytvořila přes 1 000 pracovních míst – pro motocyklové přepravce, prodejce potravin, stavební dělníky, příležitostné pracovníky a zemědělce.

Díky velkorysé podpoře společnosti Axonlab jsme nedávno pořídili inkubátory a tepelné zářiče pro naše novorozenecké oddělení. Čekají na nás ale ještě další výzvy. Naše chirurgické oddělení má v současné době k dispozici pouze jeden operační sál, ve kterém jsou prováděny všechny zákroky. Pokud je hlavní operační sál obsazen, jsme nuceni zřizovat provizorní alternativy, což je spojeno s výraznými nepříjemnostmi jak pro pacienty, tak pro personál.

Z tohoto důvodu se NCH snaží získat finanční podporu na výstavbu čtyř dalších operačních sálů s jednotkami intenzivní péče. S tímto rozšířením budeme moct uspokojit rostoucí poptávku po chirurgických zákrocích, zejména ortopedických operacích, které jsou kvůli dopravním nehodám stále častější.

Naše cesta ještě zdaleka nekončí. Pokroky, kterých jsme dosud dosáhli, nám ale do budoucna dávají naději.

 

A: Kolika lůžky Namutumba Community Hospital disponuje?
JZ: Namutumba Community Hospital má celkem 45 lůžek, která jsou rozdělena do několika oddělení, např. pohotovost, dětské oddělení, oddělení pro ženy a muže a porodnické oddělení.

Nabízíme také ambulantní služby, jako je stomatologie, radiologie a záchranná služba.

 

A: Kolik lékařů, zdravotníků a administrativních pracovníků nemocnice Namutumba Community Hospital zaměstnává?
JZ: V Namutumba Community Hospital pracuje na 20 lékařů a zdravotníků, 7 administrativních pracovníků a 7 pomocných pracovníků.

A: Jak je snadné pro Namutumba Community Hospital najít nové zaměstnance?
JZ: V Ugandě není těžké najít kvalifikované a zkušené zaměstnance, ale nejsou levní. V Namutumba Community Hospital máme omezené finanční prostředky, což nás limituje při najímání vysoce kvalifikovaných zaměstnanců, které potřebujeme.

V současné době urgentně potřebujeme na plný úvazek gynekologa a pediatra. Kvůli omezenému rozpočtu si ale můžeme dovolit zaměstnat oba pouze na částečný úvazek – jen na půl dne, dvakrát týdně. Bohužel příjmy z poplatků od pacientů a několik málo darů, které přišly ze Švýcarska, nám nestačí k provozování nemocnice na takové úrovni, jakou bychom si přáli.

 

A: Co je při každodenním provozu nemocnice největší výzvou?
JZ: Mezi mnoha výzvami, kterým v NCH čelíme, je tou z největších tíživá finanční situace. Vzhledem k venkovskému rázu komunity, kdy většina lidí žije ze subsistenčního zemědělství, má obyvatelstvo k dispozici jen velmi málo peněz na zdravotní péči. Cca 80 % našich pacientů přichází do nemocnice ve špatném stavu. Naštěstí se nám často daří stabilizovat jejich zdravotní stav, ale spousta z nich nemůže za poskytnuté služby zaplatit.

Proto se nemocnice potýká s finančními potížemi – má problémy s nákupem léků a laboratorních reagencií, vyplácení mezd zaměstnancům a při úhradě účtů za vodu a elektřinu. K tomu nepřispívá ani fakt, že 99 % našich pacientů nemá zdravotní pojištění. Abychom tuto situaci napravili, vedení nemocnice se nachází v závěrečné fázi vývoje komunitního pojištění s názvem „LIP“ inspirovaného naším mottem „Life is Passionate“.

 

A: Jak často zavítáte do nemocnice? Jaké jsou vaše úkoly, když tam jste?
JZ: Do Ugandy létám třikrát ročně. Kromě našich pravidelných online schůzek je také nutné mluvit s představenstvem, zaměstnanci i pacienty osobně. Tak se nejlépe dozvím, s jakými výzvami a problémy se zaměstnanci a pacienti potýkají. Kromě toho je pro mě velmi cenné od nich získávat podněty a nápady. 

 

A: Již několik let pracujete jako ošetřovatel na univerzitní klinice intenzivní péče v Bernu. Můžete své zkušenosti ze zdravotnictví ve Švýcarsku využít v Namutumba Community Hospital?
JZ: Prostředí a práce na jednotce intenzivní péče v Bernu se s tím v NCH nedá srovnat. Zejména kvalita investic do infrastruktury, personálu a zdravotnického vybavení je na mém švýcarském pracovišti na úrovni, které zatím ani celá Uganda s více než 40 miliony obyvatel nedosáhla.

V Namutumba Community Hospital se kromě lékařské péče poskytované ošetřujícím personálem na odděleních zapojují do péče i příbuzní pacientů. Takový přístup na jednotce intenzivní péče v Bernu nenajdete. Tam všechny aspekty péče – od lékařské léčby až po hygienu pacientů – provádí výhradně zdravotnický personál.

 

A: Namutumba Community Hospital byla otevřena v létě 2021. Jak si nemocnice vede teď, tři roky po otevření? Jaké cíle jste si stanovili při otevření nemocnice a kde se dnes nacházíte v souvislosti s těmito cíli?
JZ: Když jsme v roce 2021 nemocnici otevírali, soustředili jsme se hlavně na okres Namutumba. Jsme však zaskočeni rostoucím počtem pacientů z okolních okresů, což svědčí o kvalitě péče a služeb našich zaměstnanců.

Původně jsme se chtěli zaměřit na zdraví matek a dětí, malárii a časté infekční nemoci. V posledních třech letech jsme však narazili na širší spektrum zdravotních komplikací, včetně cukrovky, ortopedických problémů a radiologických potřeb. Náš původní cíl, kterým bylo především pečovat o matky s komplikacemi při porodu (např. císařský řez) a děti, se stále více rozšiřuje o další oblasti medicíny. Stále důležitější je také aspekt poskytování našich služeb mimo okres Namutumba. 

 

A: Co pro Vás bylo za poslední 3 roky od otevření nemocnice nejkrásnějším nebo nejpůsobivějším zážitkem?
JZ: Jsou to dva zážitky, které se staly ve stejnou dobu:
Do nemocnice přišli současně dva pacienti: matka v porodních bolestech a těžce nemocné dítě, které naléhavě potřebovalo krevní transfuzi. Dítě bylo téměř na pokraji smrti. O čtyři hodiny později se dítě dožadovalo jídla a na porodním oddělení se matka učila, jak kojit své novorozené dítě.

Tak moc mě to potěšilo, že jsem nahlas zvolal: „Nakonec to vyšlo!“ V tu chvíli jsem si uvědomil, jak moc se vyplatilo v posledních letech tak intenzivně bojovat za tento projekt. Ještě před několika lety bych si nedokázal představit, že se podaří zachránit tyto tři životy: matku, jejího novorozence a dítě, které potřebovalo transfuzi.

 

A: Jak se Vám daří skloubit oba světy, ve kterých pracujete? Dokážu si představit, že každodenní život ve švýcarské univerzitní nemocnici je diametrálně odlišný od každodenního života v ugandské Namutumba Community Hospital. Nebo se pletu a mají i něco společného?
JZ: Abychom překlenuli propast mezi těmito dvěma světy, je důležité pochopit kulturní rozdíly mezi oběma zeměmi. Ve Švýcarsku se například i při malých potížích chodí poměrně rychle k lékaři.

V druhém světě, v Ugandě, je to přesně naopak. Lidé s návštěvou lékaře nebo nemocnice často čekají, až se jejich stav zhorší nebo je již kritický. Není zvykem plánovat dopředu nebo si domlouvat termíny – pacienti obvykle prostě přijdou a čekají, že budou hned ošetřeni.

Další rozdíl se týká nákladů na léčbu: Ve Švýcarsku jsou zdravotní pojišťovny, které hradí náklady na léčbu v nemocnici. Naopak v Ugandě za hrazení účtů odpovídají rodiny. Pokud si rodina nemůže dovolit léčbu v NCH, účet nakonec skončí u mě, abych mohl schválit, že náklady na léčbu uhradí nemocnice.  

 

A: Co si přejete do budoucna pro Namutumba Community Hospital?
JZ: Přeju si, aby NCH získala víc finančních prostředků a lepší vybavení, abychom mohli léčit chudé pacienty na jednotce intenzivní péče. V současné době je intenzivní péče v Ugandě dostupná pouze pro těch pár šťastlivců, kteří si ji mohou dovolit. NCH se nachází v srdci východní Ugandy a slouží jako brána pro pacienty, kteří cestují do Kampaly za specialisty. Pokud budeme mít dobré vybavení, mohli bychom do NCH přilákat jak pacienty, tak i specialisty, a tím snížit nutnost takových dlouhých cest.

Vzhledem k naší poloze a omezenému lékařskému vybavení, které již máme k dispozici, projevili studenti různých institucí zájem na naší klinice pracovat dobrovolně. Rádi by získali zkušenosti s lékařskými přístroji, které jejich vzdělávací instituce nemají k dispozici. To otevírá možnost vytvořit v budoucnu vlastní vzdělávací centrum, které by mohlo sloužit i jako centrum pro výzkum a větší laboratorní zařízení.

 

 

Více informací o nemocnici Namutumba Community Hospital: www.nch.ug